Zatímco se v polovině ledna valila do Čech švédská armáda, všimly si tohoto jevu i tehdejší noviny. Zejména v německých městech mohli čtenáři konstantně sledovat průběh války prostřednictvím řady periodik, která vycházela povětšinou jednou týdně. Přinášely zprávy i z dalekých míst, jako byly Benátky, Londýn nebo Paříž. Jejich autory zpravidla neznáme, ale byli jimi třeba pozorovatelé, kteří si svými zprávami přivydělávali. Musíme brát v potaz, že jejich putování trvalo několik dnů.
Jeden z nich již 16. ledna psal do Frankfurtských z Durynska, oblasti hraničící se západními Čechami, informoval o Lennartu Torstenssonovi, který směřoval ke Kadani. Na dalších stránkách se dozvídáme o únorové Praze, kde došlo k jízdní potyčce (o jejím pozadí již bylo psáno). Dále také uvedl: „Také máme zprávu, že nepřítel se pohybuje od Žatce ke Kadani, protože nenašli přechod přes řeku Labe (zde ale šlo spíše o Ohři) a zřejmě zamíří do Plzně.“.
Ze zprávy z 25. ledna vyplývá, že Švédi měli pokrytý celý operační prostor Krušných hor včetně jejich saské části kolem Annaberku. Tím mohl císařský nepřítel přivádět i zpozdilé pluky, aniž by jim hrozilo nebezpečí. Noviny ale nijak nereflektují situaci císařských. K Hatzfeldovi přitom neustále proudily osobní dopisy císaře Ferdinanda III., aby svedl rozhodnout bitvu.
Vojáci mezi tím pochodovali zimní krajinou. Zrychlený přesun jen výjimečně umožňoval rozbití tábora, a tak se museli často spokojit se spaním pod širým nebem. Denních několik kilometrů muselo stačit k zahřátí.
Do bitvy u Jankova zbývalo necelých 6 týdnů.
