Jak to, že se švédské vojsko objevilo právě roku 1645 v Čechách?
Mezi lety 1643 a 1645 zuřila další válka mezi Dánskem a Švédskem o Sund, jediný možný přístup lodím do Baltského moře. Ve střední Evropě byla situace stabilizována, a tak byla švédská armáda vedená Lennartem Torstenssonem odvelena na sever. Měl napadnout dánského krále v Holštýnsku a pokračovat dále do nitra dánského království. Armáda tvořená odvedenci ze Švédska měla napadnout sever Dánska a především oblast Skåne s hlavním městem Malmå.
Na pomoc dánskému králi Kristiánu IV. byl vyslán sbor generála Matyáše Gallase. Jeho úkol se zdál snadný. Vpadnout Torstenssonovi do zad a zničit jej. To by ale musel mít svou armádu dobře zásobenou a zaplacenou. Již během pochodu Německem se od hlavního tělesa odlupovaly drobné oddíly. Při pozdním létě roku 1644 se již jednalo o boje neschopnou armádu, která spíše živořila. Torstensson se zastavil v Holštýnsku a obrátil svou armádu proti Gallasovi. Bez větších potíží jeho sbor rozprášil. Švédský vrchní velitel měl najednou zcela volnou cestu k Vídni. A snad s vidinou ukončení války namířil do Čech.
Krušné hory přešel se svými asi 20 tisíci vojáky na přelomu let 1644 a 1645. Nepochybně k tomu zvolil Přísečnici a další drobné průsmyky. Tlačil před sebou zbytky císařské armády a jak si poznamenal kronikář Kocmánek: „vida při nich mrzkou churavost a téměř nepodobu lidskou, kterak byli černí, bledí, žlutí, vyzáblí a otrhaní, a vlastně obličejové jejich tak byli, jako by na sobě žádného masa aneb těla neměli, toliko co byl člověčí kosti mázdrou lucernovou potažené byli, blejskajíc očima a ošklebujíc zuby co nějací cikáni neb Arabové.“.
Právě kolem 6. ledna vstoupila švédská armáda do Čech. Byla zima, vrchní velitel byl neznámo kde a císař Ferdinand III. musel postavit novou armádu. Do jeho velení se dostal Melchior z Hatzfeldu.
Do bitvy u Jankova zbývají dva měsíce.