Melchior Hatzfeld, hrabě z Gleichenu a Hatzfeldu. Jako syn Sebastiana, svobodného pána z Hatzfeldu, a Lucie ze Sickingenu a Landstuhlu se Melchior narodil na rodovém zámku, původně středověkém vodním hradum Crottorf, dne 10. října 1593. O jeho dospívání například víme, že studoval na jezuitském semináři ve Fuldě, kde získal dokonce i nižší svěcení.
Do císařské armády vstoupil v pozici důstojníka pluku Julia Jindřicha Sasko-Lauenburského, v jehož řadách se zúčastnil roku 1623 bitvy u Stadtlohnu, kde se podílel na zničení armády Kristiána Brunšvicko-Wolfenbüttelského a na faktické porážce strany Fridricha Falckého. V různých pozicích se podílel na válečných kampaních v Jutsku a Dolním Sasku. Teprve po smrti Albrechta z Valdštejna během reorganizace armády získal hodnost polního maršála, ve které se zúčastnil pro císařskou stranu tragické bitvy u Wittstocku v roce 1636.
Po bitvě u Jankova jej dlouho nenacházíme v důležité vojenské funkci. Své renomé si opět získal účastí v polsko-švédské válce mezi lety 1655 až 1660, kdy se v roce 1657 zasloužil o získání Krakova císařskou armádou coby spojencem Polsko-litevské unie. Zemřel následujícího roku a byl pochován v dolnoslezských Prusicích (pl. Prusice, n. Prausnitz). Zajímavostí může být, že zatímco v Prusicích je pohřbeno jeho tělo, srdce na vlastní generálovo přání je pohřbeno v Laudenbachu (Bádensko-Württembersko).
