Polovina ledna roku 1645 byla neobvykle studená. Ačkoliv celé 17. století trápila nejen Evropu malá doba ledová, 40. roky patřily mezi ty nejhorší. Nejinak tomu bylo v Krušných horách. Umrzlé cesty ale umožňovaly rychlý pohyb armád, protože listopadová bahna se proměnila v tvrdý podklad vhodný třeba i pro kavalerii nebo dělostřelectvo. Rachotící kolos dvou desítek tisíc vojáků ve švédském žoldu pod velením generála Lennarta Torstenssona se tak přiblížil právě k poslední výrazné geografické překážce před Vídní.
Bohuslav Balbín nazval průsmyk nedaleko královského města Přísečnice „českými Thermopylami„. Údolím horského masivu procházela kupecká stezka od Annabergu a Marienbergu ke Kadani lemovaná důlními díly, které zde vznikaly od 12. století. Místo nedávno roku 1641 bylo svědkem bitvy Octaviana Piccolominiho s Johannem Banérem. A 13. ledna 1645 posádka drobné pevnůstky hlídající tuto stezku z nedalekého návrší hlásila nový pohyb ze Saska do Čech.
Český pobělohorský emigrant a bratr popraveného Kryštofa hrabě Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic v tu dobu pobývající pravděpodobně v bavorském Hofu zapsal přechod takto: „Anno 1645 13. januarii táhl nepřítel do Čech. Když se s některými knížaty o neutralitet snesl, táhl potom generál Torstenson ten tejden po neděli první po třech Králích do Čech k Annberku k Přísnici. Svůj habtquartir měl v Kadani, též ležel lid jeho v Žatci, Chomutově, v Mostě a tom okolí, pod kontribucí daleko sobě lid uvedl“.
Panika se šířila Čechami. Ale formovala se zde nová armáda. Do jejího čela se dostal Melchior z Hatzfeldu. Povoláni byli všichni vojáci z okolních zemí. Z Uher sem například mířily oddíly Johanna Götze. Prostor jižně od Prahy se začal plnit vojáky.
Do bitvy u Jankova tou dobou zbývá necelých 8 týdnů.

